Menu
To, že jsem založila MY EYE, který pomáhá tisícům lidí překlenout otázky spojené s řešením jejich oční vady, mi dnes připadá jako zcela logický a přirozený krok mé profesní cesty. Jedno z rozhodnutí, které mi přináší radost a dává smysl.
Ale ještě před pár lety vypadalo vše hodně jinak…..
Po více než 12 letech strmě stoupající kariéry, která téměř neměla hranic, jsem odešla z pozice Hlavního optometristy & Business development managera snad nejprestižnější a největší soukromé kliniky laserové a kataraktové chirurgie v Čechách. A o rok později jsem se vzdala i role vysokoškolského pedagoga předmětu, jemuž jsem kdysi pomohla vdechnout život.
Zdálo se, že svět oční medicíny, který byl pro mě v jistém smyslu vášní, jsem ve zdejších krajích po okraj naplnila a on naplnil mě. A navzdory nechápajícímu okolí jsem se rozhodla ho opustit a vyměnit za svět, který byl do té doby mým osobním zájmem, který jsem sdílela jen se svými blízkými. Svět vína a profesionálního sommeliérství, kterému jsem se ve volných chvílích věnovala.
Založila jsem exkluzivní vinný klub britského střihu pro vybranou společnost a role se otočily. To, co bylo dříve jen zábavou, se stalo seriózním závazkem a podnikáním a z toho, co bývalo vysoce ceněnou pozicí a prací, se stala zábava. Nad sklenkou vína jsem řešila oční potíže vlastních klientů a když bylo třeba, pomohla jsem expertní konzultací či druhým názorem na klinice v Praze či Londýně. A vždycky se mi u toho v očích objevila jiskra, kterou vidíte u lidí, kteří mají pro něco skutečné zaujetí.
Hry osudu, které se člověku nezdají být občas příliš shovívavé, nás mohou donutit nahlédnout do hlubin, do kterých bychom dobrovolně raději nenahlíželi. Nejčastěji formou těžké ztráty nebo vlastního ohrožení, které nám připomene naši smrtelnost a pomíjivost našeho snažení, jako tomu bylo i v mém případě.
Pokud se podaří se z toho nezhroutit, ale postupně to nahlédnout a přijmout jako možnost výjimečného poznání, může se takové setkání stát zdrojem zcela nového pohledu na sebe sama, život, který žijeme i svět, který nás obklopuje.
A tak se mi dostalo možnosti zahlédnout, kým rozhodně nejsem, nechci a nemohu být (navzdory tomu, jaké mínění jsem o sobě měla) a co jsou mé skutečné dary (které v sobě mnohdy dlouho neodhalené nosíme všichni), kterými mohu prospívat nejen okolí, ale i sama sobě.
A že skutečným důvodem, pro který jsem se snažila opustit svět oční medicíny, nebyla vůbec medicína jako taková. Její jiskra ve mě nezhasla nikdy, naopak, rozhořela se snadno, kdykoliv byla příležitost. Ale byl to systém, ve kterém jsem byla roky zasazená jako divoce rostoucí květina ve špatném květináči. Což nesvědčilo ani mně, ani systému, ale to jsem si samozřejmě v dané době rozhodně nemyslela. Spíše naopak.
I zvenku nahlédnuto, dosáhla jsem asi nejvíce, čeho bylo vůbec možné dosáhnout a jen těžko někomu vysvětluji, že jsem o nic z toho nijak zvlášť neusilovala. Přicházelo to téměř samo, protože mám ve vínku fungovat trochu jinak a přesahovat běžné limity a hranice, ať dělám skoro cokoliv.
Ale když je k tomu člověk životem neobouchaný, ego má ještě lačné, pocit sebehodnoty vrtkavý, snadno se nechá unést úspěchem, ovlivňovat okolím a dostatečně si nenaslouchá. A přestože může dosahovat mimořádných úspěchů, může paradoxně svůj největší dar pohřbít.
Myšlenka stvořit MY EYE pak vyvstala s naprostou jasností. Měla jsem ji v sobě už dávno, jen byla příliš blízko, než abych ji mohla zahlédnout.
Využívá mého největšího potenciálu a schopností ve prospěch tisíců lidí, kterým může pomoci v důležitých okamžicích jejich života, kdy potřebují péči o svůj nejcennější smysl.
Vytváří prostor, který hledali a dosud nenacházeli. A to naplňuje i mou vizi pro všechny, kteří řeší potíže se zrakem – “VĚDĚT, NEBÁT SE A VIDĚT”. Strach totiž většinou plyne především z neznámého a mnohdy je jen v našich hlavách, dokud se sami nerozhodneme, že se není čeho bát….
Nejdůležitější novinky z našeho portálu přímo na váš e-mail.
Nejdůležitější novinky z našeho portálu přímo na váš e-mail.
